Víc,než jen láska .. dopis tobě.
11. 2. 2007
Moje drahá,moje nejmilovanější…
.. až jednou budu jen tak civět do mlhy a neuslyším tvoje slova..jsem daleko v budoucnosti.Sedím v kokpitu STROJE ČASU a něčí ruce,mně poutají k sedadlu.Nezajímají mně výsledky sportovních zápasů,na kterých bychom mohli dnes zbohatnout..nezajímají mně lidé okolo.Jen můj úkol.Měl jsem si vybrat jakékoliv období v dějinách lidstva pro záchranu jednoho lidského života.Mysleli si … ti lidé z daleké a moudré budoucnosti,že to bude těžké rozhodnutí,že to bude těžký úkol,že se budu rozhodovat nekonečně dlouho.Rozhodnul jsem se hned.
A tak teď stojím v davu.Já a se mnou stovky,tisíce andělů..okolo jediného člověka.Všichni zapácháme rokem 1939 na jednom nádraží,kde se rodiny loučí se svými dětmi.Mnozí z nich už se nikdy neshledají …pára syčí,děti nastupují s pláčem i nechápavým výrazem..vlak se rozjíždí.. mizí na obzoru.A pak jen ticho… ten muž byl Nicholas Winton a my všichni z budoucnosti,namačkáni okolo něj …odháníme zlé démony z jeho blízkosti velmi,velmi dlouho.Ne proto,že by tam snad nějací byli,ale už jen ta možnost nás děsí .. příšerně a celý život…
.. takže moje lásko,až jednou budu jen tak civět do mlhy a neuslyším tvoje slova,..jsem tam s Ním.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář